Žena, s jejíž fotografií ve vycházkovém stejnokroji ČsČK začalo mé pátrání po ošetřovatelkách. V předchozím příspěvku se nám pěkně vybarvila, 7. července 2021 by oslavila krásných 103 let 
Za druhé světové války ve Velké Británii pracovala jako dobrovolná ošetřovatelka Československého červeného kříže v exilu. Kvůli svému působení v Anglii i přes své levicové smýšlení byla jedním z mnoha trnů v oku komunistického režimu.
Narodila se 7. července v roce 1918 v Praze jako Wottitzová v česko-židovské rodině. Již při studiu dívčího reálného gymnázia se začala levicově orientovat a účastnila se akcí stejně smýšlející mládeže. Po gymnáziu studovala několik semestrů medicínu, než se jí v červenci 1939 podařilo emigrovat přes Polsko a Švédsko do Anglie, kam dorazila těsně před vypuknutím války. „Moc se mi do zahraničí nechtělo, ale na druhou stranu, kdybych tu zůstala, skončila bych asi stejně jako řada mých spoluobčanů stejného původu v koncentračním táboře,“ vyprávěla Hana pro organizaci Paměť národa v roce 2004. Její rodina se zachránila emigrací do Ameriky.
V Anglii emigrantům z Československa pomáhaly dvě organizace Czech Refugee Trust Fund (Český uprchlický svěřenecký fond) a Československá pomoc. CRTF zprostředkovávala uprchlíkům finanční příspěvky. Československá pomoc, založená Hanou Benešovou, jim také přispívala finančně, ale hlavně materiálně. Vznikla jako nahrazující organizace domácího červeného kříže.
Později, po zrušení ČsČK v Protektorátě Čechy a Morava, se Československá pomoc přetransformovala na ČsČK v zahraničí se sídlem v Londýně. Tyto organizace dostávaly finanční dary od krajanů z celého svobodného světa či od svých hostitelů Britů, a nejen od nich.
Hana se v emigraci angažovala ve studentské, levicové organizaci Mladé Československo. Členové pořádali různé akce jako přednášky a besedy či divadelní představení, ve kterých agitovali pro osvobození Československa. Vydávali týdeník Mladé Československo, později Nové Československo, pro který Hana napsala své první články.
Angličané se chovali k emigrantům veskrze pohostinně, přesto pro ně nebylo snadné najít práci. Až s odvodem mužů do armády po vypuknutí války se do anglické společnosti vloudilo tzv. war effort (válečné úsilí). Život se přizpůsobil válečné výrobě a Angličané potřebovali každou volnou ruku, tedy i ruce emigrantů. Hana a její první manžel Čechoslovák Albert Winkelsberg pracovali v lesnictví ve Walesu.
„Tak se v Anglii uzavíraly vztahy, s tím, že se závěr toho vztahu nechával nerozhodnutý do návratu do Československa, byly to někdy takové vědomě dočasné vztahy. My jsme se vzali, protože tenkrát Angličané neměli rádi, aby žili v jednom bytě dva lidé, kteří spolu nejsou oddaní,” vysvětlila Hana některé důvody k uzavření svého prvního sňatku, který po válce neměl dlouhého trvání.
V červnu 1941 nacistické Německo napadlo svého dosavadního spojence Sovětský svaz a rázem se pro komunisty Němci stali nepřáteli. Myšlenku porážky Německa již neodmítali, ale naopak vyžadovali. Hana s Albertem se vrátili do Londýna. On v září 1941 vstoupil do čs. armády a Hana téhož roku absolvovala ošetřovatelský kurz ČsČK. Pracovala jako ošetřovatelka na poloviční úvazek v čs. oddělení londýnské Hammersmith Hospital, kde se starali o čs. vojáky a civilisty. Později ještě absolvovala kurz pro rentgenové asistentky. „Civilní obyvatelstvo v Londýně bylo více vystaveno válečným podmínkám než vojáci, kteří byli většinou kdesi na venkově. Pomáhali jsme jim při běžných potížích. Nějaké popáleniny tam také byly. Je zajímavé, že nikdo z českých emigrantů při bombardování Londýna nezahynul,“ vzpomínala Hana pro Paměť národa.
Po válce se Hana ke studiu medicíny již nevrátila, pracovala jako žurnalistka a později působila v pražském ústředí KSČ. Avšak brzy po únorovém převratu v roce 1948 jí byla určena funkce jeřábnice. Hana novému režimu nevyhovovala svým působením v západním odboji a pravděpodobně i židovským původem. Později si prosadila přeřazení do jedné ze vznikajících stranicko-propagandistických institucí. V té době se podruhé vdala a rozvedla. Jméno z druhého manželství, Mejdrová, si již nezměnila.
Dálkově vystudovala vysokou školu obor zeměpis a dějepis a zaměřila se na dějiny dělnického hnutí. Se svým dlouholetým partnerem historikem a disidentem Milošem Hájkem se věnovali dějinám komunistického hnutí. Oba se v druhé polovině 60. let připojili k reformnímu proudu, za což se jim doba normalizace v 70. letech odměnila zákazem publikování. Hana se nenechala zastrašit, pracovala v samizdatu, byla signatářkou Charty 77 a patří k osobnostem českého undergroundu. Po sametové revoluci se věnovala nadále historii a také byla cvičitelkou jógy. Zemřela 26. prosince 2011 v Praze.
Zdroj textu: Sidonie – Hana Mejdrová: Další zapomenutá válečná ošetřovatelka
Zdroj původní fotografie : p. Milan Hájek ; KVH Rota Nazdar
